Rozhovor pro časopis Informatorium
Zdravá sebeúcta roste z překonávání každodenních překážek. Umět si udělat radost, odpočinout si, a přitom pomáhat druhým lidem, to nám k sobě možná úplně neladí.
Podle psycholožky Ludmily Haňkové je ale právě zdravá rovnováha mezi povinnostmi a osobními potřebami prevencí únavy a vyhoření.
Článek o lidech, kteří si dobrovolně zvolili život bez partnera a o lidech, kteři z nějakých důvodů zůstali v životě sami.
„Starý mládenec“, „stará panna“.
Pojem starý mládenec a tím spíše stará panna v současné době sotva uslyšíme. Lidem, kteří nemají partnera nebo partnerku a žijí sami, se dnes říká svobodný muž nebo svobodná žena, solitér, nebo také singl. Také už neplatí tvrzení, které se v minulosti týkalo hlavně svobodných žen, že se sexuálním kontaktům vyhýbá. Právě naopak, často singl žena nebo muž vystřídají během svého života více sexuálních partnerů než jejích vrstevníci, žijící v trvalém partnerském nebo manželském vztahu. V posledních letech se o problematice singl lidi mnohém více mluví a diskutuje.
Mezi námi všeobecně panuje názor, že partnerské poradny jsou k ničemu anebo se do nich vypravují jen aktéři nejtragičtějších případů, kterým jinak pomoci nejde. Ale je to skutečně pravda? Kdy je opravdu čas k návštěvě odborníka?
Partnerskou krizí, menší či větší, si projde nejeden pár. Někdo řeší hádky přes své známé, jiný to rovnou zabalí a někdo dá na rady odborníků. Proč jsou poradny až na posledním místě? „Proč lidé dávají přednost vlastnímu řešení před odbornou pomocí? Myslím, že je to obecný lidský postoj. Netýká se to jen manželských poraden, ale psychologů obecně,“ upozorňuje Mgr. Ludmila Haňková, specialistka z manželské poradny, kterou mimochodem můžete oslovit i na našem portálu v Manželské poradně v rubrice Sex a vztahy. Není divu. Kdo z nás by si chtěl přiznat, že si neumí sám v životě poradit. Kromě toho, že to není vůbec snadné, zraňuje to i naše sebevědomí. U manželských poraden je to ještě horší. Přiznat totiž někomu, že nezvládám manželství, partnera nebo výchovu dětí, pro mnohé z nás znamená ostudu.
Přesto, že příchod miminka na svět je šťastnou událostí, období po porodu mnoho prvorodiček vnímá jako krizové.
Místo očekávané euforie a pocitů uvolnění přichází často ještě větší napětí a úzkost. Najednou má maminka před sebou tvorečka, se kterým neumí zacházet, nerozumí jeho potřebám, ale má pocit obrovské zodpovědnosti.
Také ztráta osobní svobody mnoho prvorodiček zaskočí. Nic už není jako dříve, žena už zkrátka nemůže jít, kam chce a kdy chce, skoro veškerý její čas je podřízen dítěti. Je to velká psychická a fyzická zátěž, a v období po porodu, kdy je organizmus ženy vysílený, o to větší. A aby toho nebylo málo, kolem čtvrtého až pátého dne po porodu přichází dramatická hormonální změna, spojená se začátkem laktace.